Vítejte na stránkách vodáckých trupíků
!!!!!VEŠKERÉ FOTKY Z VODY NALEZNETE V ROZCESTNÍKU!!!!!
Nejnovější informace se dozvíte v Novinkách ..Tak to čekujte
V sekci Owečka tour pak najdete nejrůznější poznatky o proběhlých OT. Časem se zde objeví přesnější a širší informace o nadcházejícím ročníku Owečka tour.
Fotečky z nejrůznějších akcí budou schovány zde
Nezapomínejte na naše ANKETY.. Jejich konečné výsledky naleznete tady humpf
Rozcestník pak slouží k návštěvě osobních fotogaleriích trupíků, které se často doplňují. Budu se snažit na to upozorňovat
Pokud budete mít nějaké nápady, články nebo dotazy, obraťte se na MĚ nebo na Wénu
OWEČKA TOUR OWEČKA TOUR
publikováno 30.01.2010
OWEČKA TOUR
OTAVA 2009
Končí další letní měsíc. Je pátek 31. července dopoledne a na Hlavním nádraží se začíná seskupovat dost podezřelá skupinka jakýchsi lidiček. Mají
bágly, nějaký ten loďák, tašky a sem tam se zaleskne nad jejich hlavami i pádlo. „Ne, mi opravdu nejsme chovanci ústavu!“ Ozývá se z několika hrdel, na dotazy kolemjdoucích, po zuby,
pendreky ozbrojených, policejních pomáhačů a chráničů. „My jedeme dobít Otavu!“ Když skupinka, tvořena se čtrnácti trupičích jedinců byla kompletní, vydala se na nástupiště číslo 1, kde byl již
přistaven jejich expres za dobrodružstvím. Obsadili vagón hned za těžce oddechující lokomotivou vyfukující oblaka světle fialové páry s příměsí nedočkavosti vyrazit vpřed. To, že někdo stihl
oloupit o nějaký ten burger kolem jdoucí stařenky, či nadělat si zásobu nicotinu na cestu, pomineme. Také strastiplnou cestu
nebudeme podrobně rozepisovat. Stačí jen podotknout, že nakupovat v nádražních sekáčích, drtit lidi dotazy na taxi
nádraží, nakonec se společensky unavit a spáchat největší vodní bitvu v dějinách vagónových interiérů, bylo předzvěstí, že začala akce OWEČKATOUR 2009.
nebudeme podrobně rozepisovat. Stačí jen podotknout, že nakupovat v nádražních sekáčích, drtit lidi dotazy na taxi
nádraží, nakonec se společensky unavit a spáchat největší vodní bitvu v dějinách vagónových interiérů, bylo předzvěstí, že začala akce OWEČKATOUR 2009.
Dorazili jsme do Sušice, pár minut chůze a byli jsme v kempu. Po jakémž takéms ubytování na travnatém plácku u řeky nastala naše oblíbená
kratochvíle. Hurá na nějaké jídlo a pití do kempovní hospůdky, která se ve chvilce změnila na naše útočiště. Jako dirigentky nám určovali průběh večera Kamča s Gábi, barmanky
s maringotky, pod jejich taktovkou jsme se dostávali do stále lepší nálady. Večer převyprávět nedokážu. Jen prozradím, že se hrál fotbal i fotbálek, převážně se pilo zelené pití a slavili se
narozeniny Uno trupinky.
Postupem času došlo i na zpěv a to ve chvíli,
kdy se u vedlejšího stolu objevily hned dvě kytary (teda myslím že byli dvě). No raději bych tento den už opustil, asi jsme se všichni uložili, ať už vlastní silou nebo s pomocí někoho
jiného. Ale hlavní bylo, že jsme konečně na vodě.
Postupem času došlo i na zpěv a to ve chvíli,
kdy se u vedlejšího stolu objevily hned dvě kytary (teda myslím že byli dvě). No raději bych tento den už opustil, asi jsme se všichni uložili, ať už vlastní silou nebo s pomocí někoho
jiného. Ale hlavní bylo, že jsme konečně na vodě.
Všude kolem byla tma. Do uší se mi však dostával čím dál tím větší hluk a hukot, který se změnil v hlasy a šum vody. Otevřel jsem oči a uzřel
modré plachtoví místo nebe, s kterým jsem tak nějak počítal. A však, kde to a kdo to jsem…… Chvilku mi to trvalo a pak se mi na tváři rozzářil úsměv. Mozek opět naskočil na příjemných
patnáct procent, ale co byste po ránu chtěli. Dostal jsem se do reality, jsme na vodě, pravda bylo to trochu ospalejším ráno. Nějaká ta hygiena, která u některých jedinců končila u maringotky
výplachem dutiny ústní podivným roztokem, zajisté z léčivých bylin. Seznali jsme i zajímavý poznatek Pivní trupík si v noci založil účet, takže nebylo co řešit. Přišel jsem
k maringotce dosti sebevědomě a povídám: „Ahoj, prosím tě já bych si dal pivo a hranolky.“ A po krátké odmlce jsem jen dodal: „Piš to na Vláďu.“ „ No ty si ale včera vypadal“ Ozvalo se
překvapivě ze vnitř. Ještě jsem chvilku dumal, co tím obsluha maringotky myslela. Ale vzdal jsem to, hned jak jsem vyfasoval svou první vodáckou snídani. Plán byl jednoduchý, počkáme si, až
přijedou naše lodičky i s vybavením a předáme jim naše bágly, které si mezitím téměř všichni vyprazdňovali v kempu a můžeme razit. Rozhovor kapitánské lodi: „Tý jo, kde jsou tak
dlouho maj přijet sem ne?“ „Jasná, kam jinam.“ Crrrrr či tádydádydá „Ano haló……… ano jsem……….aha a kde………tak pardon už tam jdeme…….“ „Tak ne jdeme, jsou tak sto metrů po proudu.“
Abych to zkrátil, přebrali jsme lodě, zabalili se do barelů, loďáků, pytlů a podobně. Teď už stačilo jen nazdobit naše plavidla, tady je nutno podotknout že Vláďova lebka asi vedla, a hurá
na řeku.
Nalodění proběhlo úspěšně pod jezem, i když mam pocit že
Monika a Alda si ho singli. Jen co jsme upluli pár metrů, bylo naprosto jasné, že nás čeká překrásný zážitek. Slunce se odráželo od hladiny a vytvářelo veselé prasátka a odlesky běhající všude
kolen nás. V korunách stromů švitořili drobní ptáčci a svým zpěvem dokreslovali letní poledne, které oslavovalo přírodní krásy povodí Otavy. Řeka příjemně rychle plynula tímto hájemstvím a
klikatila se v chladivých stínech listnatých stromů i pod hřejivou oblohou bez mráčku. Zkrátka připadali jsme si velcí a dobrosrdeční. Po pár kilometrech jsme učinili první občerstvovací
stanici. Klobáska, pivko, párek, prostě co hrdlo ráčí. Byl tam i dětský bazének, kde jako první nedobrovolně skončil Vláďa, který tam byl hozen Ťápou s Aldou. Samozřejmě před Pivním trupíkem
není úniku a tak je tam na oplátku jednoho po druhém vrhnul taky.
A
zpět do lodí, míjeli jsme labutě i kachny, předjížděli jsme i ryby a hurá do Horažďovic. Kempovali jsme u fotbalového hřiště nějakej ten palác z celt dva menší stany a jeden velký pro šest
lidi či pidilidí.
Nalodění proběhlo úspěšně pod jezem, i když mam pocit že
Monika a Alda si ho singli. Jen co jsme upluli pár metrů, bylo naprosto jasné, že nás čeká překrásný zážitek. Slunce se odráželo od hladiny a vytvářelo veselé prasátka a odlesky běhající všude
kolen nás. V korunách stromů švitořili drobní ptáčci a svým zpěvem dokreslovali letní poledne, které oslavovalo přírodní krásy povodí Otavy. Řeka příjemně rychle plynula tímto hájemstvím a
klikatila se v chladivých stínech listnatých stromů i pod hřejivou oblohou bez mráčku. Zkrátka připadali jsme si velcí a dobrosrdeční. Po pár kilometrech jsme učinili první občerstvovací
stanici. Klobáska, pivko, párek, prostě co hrdlo ráčí. Byl tam i dětský bazének, kde jako první nedobrovolně skončil Vláďa, který tam byl hozen Ťápou s Aldou. Samozřejmě před Pivním trupíkem
není úniku a tak je tam na oplátku jednoho po druhém vrhnul taky. A
zpět do lodí, míjeli jsme labutě i kachny, předjížděli jsme i ryby a hurá do Horažďovic. Kempovali jsme u fotbalového hřiště nějakej ten palác z celt dva menší stany a jeden velký pro šest
lidi či pidilidí.
...... no a jak to bylo dál....hmm...... kdo si vzpomíná, tak ať to napíše do komentů....
Komentáře
Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.
a pak sme jeli taxikem, alda se vyndal a nikomu se nechtělo z toho dalsiho kompu, i kdyt ta vladova uz byla nalomená. A nakonec sme sjizedli povodnovy stupen 1.